|
Grafika českého informelu
Krtička, Jiří ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Michálek, Ondřej (oponent) ; Nešlehová, Mahulena (oponent)
Grafika českého informelu Autor: Jiří Krtička Anotace Práce se komplexně zabývá grafikou českého informelu: zkoumá její zdroje, principy a témata, hodnotí osobní přínos jednotlivých tvůrců a analyzuje techniku strukturální grafiky. První umělecká díla v informálním stylu v Čechách vytvořil v době druhé světové války Josef Istler, který náleží k evropským protagonistům neformální abstrakce. V poválečných letech se Istler zabýval převážně malbou a monotypem. Vůdčí osobností české informální grafiky se proto stal Vladimír Boudník, který svůj umělecký program, formulovaný ve dvou manifestech explosionalismu z roku 1949, rozvíjel s obdivuhodnou důsledností až do konce života. Cestou k naplnění tohoto programu se staly inovativní postupy tzv. strukturální grafiky, vyvíjené Boudníkem od poloviny padesátých let. Dílo Vladimíra Boudníka silně ovlivnilo celou generaci českých umělců a podstatně napomohlo k tomu, že umění informelu se v Československu prosadilo i přes ideologický odpor komunistického režimu a dosáhlo v celoevropském srovnání vynikajících kvalit. Technika strukturální grafiky, rozvíjená početnými Boudníkovými následovníky, se stala originálním českým přínosem světovému umění. Klíčová slova informel, abstraktní expresionismus, česká grafika, strukturální grafika, Vladimír Boudník, explosionalismus
|
| |
|
Jan Kotík 1916-2002 - monografie
Mladičová, Iva ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Klimešová, Marie (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
1 Abstrakt Monografická studie "Jan Kotík 1916-2002" představuje v kontextu českého a evropského výtvarného umění šíři výtvarné a teoretické tvorby výtvarníka, teoretika, publicisty, pedagoga, který nesporně patří ke klíčovým osobnostem českého uměleckého dění 2. poloviny 20. století. Uměleckohistorické zhodnocení díla bylo založeno na soupisu výtvarného i teoretického díla a na zpracování rozsáhlé dokumentace uložené v Oddělení dokumentace Ústavu dějin umění Akademie věd ČR a v řadě soukromých archivů v Čechách a Berlíně. Při uměleckohistorickém hodnocení tvorby byla použita metoda organického propojení poznatků biografického a uměleckohistorického rázu s citacemi z autorových teoretických projevů, v kontextu obecnějších kulturních a historických okolností doby. Studie je členěna do kapitol reflektujících chronologii uměleckého vývoje Jana Kotíka: "Ateliér otce Pravoslava a období studia", "Se Skupinou 42", "Možnosti umění užitého", "Obraz-věc", "Berlínský pobyt" a "Návraty".
|
|
Grafika českého informelu
Krtička, Jiří ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Michálek, Ondřej (oponent) ; Nešlehová, Mahulena (oponent)
Grafika českého informelu Autor: Jiří Krtička Anotace Práce se komplexně zabývá grafikou českého informelu: zkoumá její zdroje, principy a témata, hodnotí osobní přínos jednotlivých tvůrců a analyzuje techniku strukturální grafiky. První umělecká díla v informálním stylu v Čechách vytvořil v době druhé světové války Josef Istler, který náleží k evropským protagonistům neformální abstrakce. V poválečných letech se Istler zabýval převážně malbou a monotypem. Vůdčí osobností české informální grafiky se proto stal Vladimír Boudník, který svůj umělecký program, formulovaný ve dvou manifestech explosionalismu z roku 1949, rozvíjel s obdivuhodnou důsledností až do konce života. Cestou k naplnění tohoto programu se staly inovativní postupy tzv. strukturální grafiky, vyvíjené Boudníkem od poloviny padesátých let. Dílo Vladimíra Boudníka silně ovlivnilo celou generaci českých umělců a podstatně napomohlo k tomu, že umění informelu se v Československu prosadilo i přes ideologický odpor komunistického režimu a dosáhlo v celoevropském srovnání vynikajících kvalit. Technika strukturální grafiky, rozvíjená početnými Boudníkovými následovníky, se stala originálním českým přínosem světovému umění. Klíčová slova informel, abstraktní expresionismus, česká grafika, strukturální grafika, Vladimír Boudník, explosionalismus
|
|
Představy správného umění a jejich vývoj v době přicházející abstrakce v USA
Váňová, Veronika ; Veselská, Jindra (vedoucí práce) ; Paulíček, Miroslav (oponent)
(abstrakt) Otázka ohledně existence opravdového umění byla řešena mnohými teoretiky i umělci. První polovinou dvacátého století otřásaly světové války a přicházející nacismus a socialismus. S tím byl spojen vznik avantgardních směrů, které se snažily společnosti postavit. Spolu s avantgardou se objevovaly teorie umění a umělečtí teoretici, kteří více či méně ovlivňovali umělce samotné. Teorie Friedricha Nietzscheho, Theodora Adorna, Jean Francois Lyotarda, Clementa Greenberga a Leo Steinberga se v mnohém liší, ale shodují se v zásadní věci. Tou je touha po změně umění směřující k jeho správné podobě. První dva autoři tvrdí, že opravdové umění zde již bylo, ale bylo zničeno. Ostatní ho hledají v tom, co přichází. Ve stínu moderních technologií se snaží objevit něco, co bude vlastní jen výtvarnému umění. Do popředí přichází zobrazování nereprezentovatelného a abstrakce. Abstraktní expresionismus je směr, který vzniknul ve třicátých letech v USA. Spolu s ním se přesunulo umělecké centrum z Paříže do New Yorku. Abstraktní expresionisté se rozdělili na dvě skupiny. Umělci jedné z nich, jako je Jackson Pollock či Willem de Kooning, byli nazýváni action painters, akční malíři. Druhá skupina, do které řadíme Barnetta Newmana a Marka Rothka, tvořila tzv. color field painting. Vyznačují se obrovskou energií a...
|
|
Jan Kotík 1916-2002 - monografie
Mladičová, Iva ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Klimešová, Marie (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
1 Abstrakt Monografická studie "Jan Kotík 1916-2002" představuje v kontextu českého a evropského výtvarného umění šíři výtvarné a teoretické tvorby výtvarníka, teoretika, publicisty, pedagoga, který nesporně patří ke klíčovým osobnostem českého uměleckého dění 2. poloviny 20. století. Uměleckohistorické zhodnocení díla bylo založeno na soupisu výtvarného i teoretického díla a na zpracování rozsáhlé dokumentace uložené v Oddělení dokumentace Ústavu dějin umění Akademie věd ČR a v řadě soukromých archivů v Čechách a Berlíně. Při uměleckohistorickém hodnocení tvorby byla použita metoda organického propojení poznatků biografického a uměleckohistorického rázu s citacemi z autorových teoretických projevů, v kontextu obecnějších kulturních a historických okolností doby. Studie je členěna do kapitol reflektujících chronologii uměleckého vývoje Jana Kotíka: "Ateliér otce Pravoslava a období studia", "Se Skupinou 42", "Možnosti umění užitého", "Obraz-věc", "Berlínský pobyt" a "Návraty".
|
| |
|
Abstract expressionism and Raymond Roussel in the poetry of John Ashbery
Peková, Olga ; Quinn, Justin (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Abstraktní expresionismus a Raymond Roussel v poezii Johna Ashberyho John Ashbery jako vzorový příklad postmoderního autora zahrnuje do své tvorby řadu vlivů. Ty tvoří nedílnou součást pochopení a ocenění jeho poezie, ale také říkají mnoho o Ashberyho přístupu k literárnímu kánonu, přesněji řečeno jsou důkazem jeho zaujetí pro avantgardu a okrajové, nedoceněné či neortodoxní autory. Dva z těchto vlivů byly v práci podrobeny bližšímu zkoumání. Za prvé je to tvorba abstraktních expresionistů druhé generace, kteří byli během padesátých let minulého století úzce spjatí s prostředím takzvané "newyorské školy", jejímž významným zástupcem se Ashbery stal. Za druhé je to francouzský protosurrealista Raymond Roussel. Práce srovnává několik rysů Ashberyho poetiky s odpovídajícími rysy technik těchto dvou inspiračních zdrojů, aby tak přiblížila postupy a ideje skryté pod povrchem Ashberyho neotřelého stylu. Abstraktní expresionisté byli vybráni se zřetelem na Ashberyho dlouholeté působení jako kritika výtvarného umění a na již zmíněnou skutečnost, že spolu s ním sdíleli prostředí newyorské školy. Srovnání, které vychází z článku Charlese Altieriho "John Ashbery and the Challenge of Postmodernism in the Visual Arts", vyděluje dvě paralely mezi možnostmi jazykového a vizuálního materiálu: způsob zacházení s jazykem,...
|
| |